<\/p>\n\n\n\n
Odjak\u017eiva\njsem lnul ke v\u0161emu, co m\u011blo dv\u011b a\u017e \u0161est nohou. Osm u\u017e ne, to byli pavouci a jim\npodobn\u00ed a a\u017e tak daleko moje l\u00e1ska jaksi nem\u011bla s\u00edlu zaj\u00edt. I kdy\u017e\u2026n\u011bkdy i ten pavouk byl snesiteln\u011bj\u0161\u00ed,\nne\u017e moje \u017eena, jej\u00ed\u017e prov\u00e1zek, kter\u00fdm m\u011b vod\u00edvala neust\u00e1le za nos, byl tis\u00edckr\u00e1t\npevn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e pavou\u010d\u00ed vl\u00e1kna, o kter\u00e9 doma tak\u00e9 nebyla nouze. Z m\u00fdch\nfilozofick\u00fdch \u00favah m\u011b okam\u017eit\u011b vytrhla na\u0161e star\u00e1 ko\u010dka, kter\u00e1 sv\u00fdm vzhledem\np\u0159esv\u011bd\u010dovala ka\u017ed\u00e9ho, kdo se na ni pod\u00edval, \u017ee st\u00e1\u0159\u00ed rozhodn\u011b nen\u00ed nic p\u011bkn\u00e9ho.\nOt\u0159ela se mi o nohu, na kter\u00e9 okam\u017eit\u011b z\u016fstal chom\u00e1\u010d dlouh\u00fdch chlup\u016f. Pak zavrn\u011bla\na odcupitala pry\u010d. Byla star\u00e1 jak Metuzal\u00e9m, ale j\u00e1 ji m\u011bl r\u00e1d. Vlastn\u011b jen\nd\u00edky n\u00ed se moje tch\u00fdn\u011b, alergick\u00e1 na zv\u00ed\u0159ec\u00ed srst, zdr\u017eela v\u017edy jen p\u00e1r minut. A\u017e\ntu ko\u010dka nebude, koup\u00edm man\u017eelce norkov\u00fd ko\u017eich a p\u0159ed krb si polo\u017e\u00edme k\u016f\u017ei\nz kance ze staro\u017eitnictv\u00ed za rohem, kterou u\u017e m\u00e1m del\u0161\u00ed dobu vyhl\u00e9dnutou.\nTak tref\u00edm dv\u011b mouchy jednou ranou a je\u0161t\u011b budu m\u00edt na stole minim\u00e1ln\u011b t\u00fdden\nsv\u00e1 obl\u00edben\u00e1 j\u00eddla. <\/p>\n\n\n\n
\u201eTak\nco? Dnes m\u00e1me dvac\u00e1t\u00e9ho\u2026!\u201c \u0159ekla \u017eena a postavila p\u0159ede m\u011b na st\u016fl chutnou\nsn\u00eddani.<\/p>\n\n\n\n
\u201eD\u011bje\nse n\u011bco?\u201c zeptal jsem se bezelstn\u011b, ale p\u0159edem u\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e se takhle\nzept\u00e1, \u017ee se nejedn\u00e1 o nic hezk\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n
\u201eDnes\nm\u00e1\u0161 vyzvednout maminku. \u0158\u00edkala, \u017ee p\u0159ijede vlakem v jeden\u00e1ct, copak jsi\nzapomn\u011bl?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201ePane\njo! A to ten den za\u010dal docela dob\u0159e!\u201c povzdechl jsem si. Snad pro ni\nv poledn\u00ed pauze sta\u010d\u00edm sko\u010dit. No kdyby si tak maminka m\u00e9 \u017eeny na\u0161la n\u011bkoho\njin\u00e9ho, na kom by pak mohla tr\u00e9novat trp\u011blivost! \u017dalostn\u011b pomalu jsem sn\u011bdl sn\u00eddani\ndeprimov\u00e1n p\u0159ipomenut\u00fdm \u00fakolem a pak jsem se obl\u00e9kl, pol\u00edbil jsem \u017eenu a ode\u0161el\njsem. Jezd\u00edm tramvaj\u00ed kv\u016fli l\u00e1sce k \u017eivotn\u00edmu prost\u0159ed\u00ed\u2026to nemohu \u0159\u00edct. P\u0159ed\nned\u00e1vnem jsem si toti\u017e rozbil auto, kdy\u017e jsem naboural to sousedovo. Ten mi po\np\u00e1r pivech a ko\u0159alk\u00e1ch, kdy\u017e u\u017e jsem ho dostate\u010dn\u011b rozradostnil, nehodu\nodpustil. V\u0161ak moje auto dopadlo mnohem h\u016f\u0159 ne\u017e jeho, tak\u017ee si vlastn\u011b nemohl\nst\u011b\u017eovat. Slunce u\u017e prosv\u00edtalo mezi stromy, kter\u00e9 nad zast\u00e1vkou d\u011blaly p\u0159\u00edjemn\u00fd\nst\u00edn. Kone\u010dn\u011b! Moje sedmi\u010dka! Nastoupil jsem tedy do tramvaje a sedl si na\njedno z voln\u00fdch m\u00edst. Do pr\u00e1ce to bylo deset zast\u00e1vek. Na dal\u0161\u00ed nastoupila\nud\u00fdchan\u00e1 pan\u00ed, kter\u00e1 s sebou t\u00e1hla asi deset ta\u0161ek. Jak u\u017e jsem \u0159ekl,\ntramvaj byla docela pr\u00e1zdn\u00e1, proto m\u011b udivilo, \u017ee si stoupla p\u0159\u00edmo ke mn\u011b a ps\u00edma\no\u010dima m\u011b ml\u010dky prosila o m\u00e9 m\u00edsto. Jsem sice dobr\u00e1k, ale ne blbec, proto jsem\nd\u011blal, \u017ee ji nevid\u00edm a d\u00edval se z okna. Asi to byla jedna z t\u011bch,\nkter\u00e9 si mysl\u00ed, \u017ee maj\u00ed na ur\u010dit\u00fdch ve\u0159ejn\u00fdch m\u00edstech n\u00e1rok na \u201esv\u00e9 m\u00edsto\u201c a\nb\u011bda tomu, kdo jim ho obsad\u00ed. Moje ignorace j\u00ed p\u0159iv\u00e1d\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Vzala\nproto jednu ze sv\u00fdch mnoha ta\u0161ek a chytla se s n\u00ed nad mou hlavou.\nSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee p\u0159i ka\u017ed\u00e9m cuknut\u00ed tramvaje mi ta\u0161ka hlavu p\u011bkn\u011b omlacovala. P\u0159i\nt\u0159et\u00edm n\u00e1razu jsem usly\u0161el tlumen\u00e9 k\u0159upnut\u00ed. A bylo to tady. K\u0159upla mi hlava!\nZ d\u011bsu m\u011b vytrhla ona \u201apan\u00ed ta\u0161kov\u00e1\u2018, kter\u00e1 mi vynadala do hulv\u00e1t\u016f, \u017ee\njsem ji rozbil vejce, kter\u00e1 v t\u00e9 igelitce nad mou hlavou m\u011bla. Rozm\u00fd\u0161lel\njsem, co bylo d\u0159\u00edv, zda vejce nebo slepice. Usoudil jsem, \u017ee v tomto p\u0159\u00edpad\u011b\njednozna\u010dn\u011b slepice. Vstal jsem a \u201apan\u00ed ta\u0161kov\u00e1\u2018 se spokojen\u011b uvelebila na m\u00e9m\nm\u00edst\u011b a mrmlala si n\u011bco o m\u00e9 tvrdohlavosti. Kdov\u00ed, zda myslela mou ne\u00fastupnost,\nnebo tvrdou lebku, kter\u00e1 u\u017e p\u0159i t\u0159et\u00edm pokusu byla schopna zdolat vaje\u010dn\u00e9\nsko\u0159\u00e1pky dob\u00fdvaj\u00edc\u00ed m\u016fj mozek. Kone\u010dn\u011b tramvaj zastavila, kde jsem pot\u0159eboval.\n\u010cekala m\u011b je\u0161t\u011b asi desetiminutov\u00e1 cesta p\u011b\u0161ky. Na to, \u017ee bylo r\u00e1no, bylo na\nulic\u00edch dost lid\u00ed. Proch\u00e1zel jsem kolem parku, kdy\u017e tu jsem si v\u0161iml na lavi\u010dce\nsed\u00edc\u00edho asi \u0161edes\u00e1tilet\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd byl o\u010dividn\u011b ne\u0161\u0165astn\u00fd. M\u011bl tmav\u00fd\noblek, rozcuchan\u00e9 \u0161ed\u00e9 vlasy a \u010derven\u00fd \u0161\u00e1tek, kter\u00fd m\u011bl kolem krku, umoc\u0148oval\nm\u016fj dojem, \u017ee se jedn\u00e1 o n\u011bjak\u00e9ho um\u011blce. Nerad chod\u00edm do pr\u00e1ce pozd\u011b, ale i\ntentokr\u00e1t jsem se musel spolehnout na \u0161\u00e9fovu benevolentnost a tak jsem se\nzastavil.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo se V\u00e1m stalo?\u201c zeptal jsem se. <\/p>\n\n\n\n
\u201eNic\nnen\u00ed. To dobr\u00e9,\u201c vykoktal ze sebe a z o\u010d\u00ed se mu hrnuly slzy velk\u00e9 jako\nhrachy. Asi cizinec, pomyslel jsem si. <\/p>\n\n\n\n
\u201eAle\nno tak,\u201c podal jsem mu kapesn\u00edk, kter\u00fd mi m\u00e1 laskav\u00e1 \u017eena v\u010dera po deseti dnech\nop\u011bt vyprala. \u201eCo se stalo, m\u016f\u017eu V\u00e1m n\u011bjak pomoci?\u201c zeptal jsem se trp\u011bliv\u011b\nznova.<\/p>\n\n\n\n
\u201eOna\nmi dala\u2026ty\u2026bota!\u201c vysoukal ze sebe pla\u010dky.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdo\nv\u00e1m dal botu?\u201c nech\u00e1pal jsem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJak\nmluvit tady\u2026dat botu kdy\u017e p\u0159estat m\u00edt r\u00e1d,\u201c \u0161tkal d\u00e1l.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAha,\nkopa\u010dky\u2026dostal Jste kopa\u010dky, mysl\u00edte, ne?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eS\u00ec\u2026kapa\u010dky!\u201c\n\u0159ekl cizinec a op\u011bt se rozvzlykal.<\/p>\n\n\n\n
Aha\nItal, blesklo mi hlavou. No tak to bude p\u011bkn\u00e9 slzav\u00e9 \u00fadol\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
\u201eA\npro\u010d V\u00e1m dala kopa\u010dky ta Va\u0161e si\u0148or\u00edna?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1\nj\u00ed v\u010dera po\u017e\u00e1dat o ruk\u00e1v\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eMysl\u00edte\nasi o ruku\u2026a ona V\u00e1s odm\u00edtla?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1\nji po\u017e\u00e1dat a pak mluvil, \u017ee pozvat ji na slavnostn\u00ed menu do pajzl na\nnad\u017er\u017ei\u2026n\u00e1dra\u017e\u00ed. Moji kolegy\u0148ov\u00e9 mi d\u00e1t tip, \u017ee to\u2026 bellissima ristorante\u2026je\nm\u00edsto, kde ona by ur\u010dit\u011b cht\u011bla. A tak jsem te\u010f tu a bez n\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n
\u201eNo\nto je nad\u011blen\u00ed! To se V\u00e1m nediv\u00edm, \u017ee V\u00e1s odkopla. N\u00e1dra\u017en\u00ed pajzly jsou pro\njinou honoraci, pane!\u201c \u0159ekl jsem mu. Pod\u00edval jsem se na hodinky. U\u017e byl\nnejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das vyrazit do pr\u00e1ce, ale nemohl jsem tu toho tali\u00e1na jen tak nechat.\nP\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad v\u00fdmluvou pro \u0161\u00e9fa. Probral jsem si v hlav\u011b p\u0159\u00edbuzn\u00e9,\njednoho po druh\u00e9m, abych na\u0161el n\u011bkoho, kdo by mohl p\u0159edstavovat, jako\u017eto\nnebo\u017et\u00edk, d\u016fv\u011bryhodnou z\u00e1minku pro dne\u0161n\u00ed pozdn\u00ed p\u0159\u00edchod do pr\u00e1ce. Pak jsem na\nto k\u00e1pl\u2026Promi\u0148, teto Bello. Vzal jsem Giuseppeho za ruku a t\u00e1hl jsem ho ke\nkv\u011btin\u00e1\u0159ce. Nev\u00edm, zda se tak jmenoval, ale podobnost se statn\u00fdm chl\u00e1pkem na m\u00e9\nobl\u00edben\u00e9 pizze rozhodla za m\u011b. <\/p>\n\n\n\n
\u201eMus\u00edte\nji koupit kv\u011btiny a omluvit se, rozum\u00edte?\u201c Ital zavrt\u011bl hlavou. \u201eKv\u011btiny\u2026!\u201c zd\u016fraznil\njsem, a abych dodal situaci v\u00e1\u017enost, str\u010dil jsem mu nos do stojanu s r\u016f\u017eemi.<\/p>\n\n\n\n
\u201eBelle,\nbelle\u2026,\u201c zaj\u00edkal se Ital.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNo\nto v\u00edte, \u017ee jsou bele. Tak vezmeme si jich dvacet,\u201c ozn\u00e1mil jsem kv\u011btin\u00e1\u0159ce a\nta n\u00e1m r\u016f\u017ee, s \u201aochotou\u2018 \u010cech\u016fm vlastn\u00ed, zabalila. Platil jsem j\u00e1. M\u016fj\nplat redaktora sice nebyl nijak ohromuj\u00edc\u00ed, ale \u0159ekl jsem si, \u017ee ty pen\u00edz pro\ndobrou v\u011bc r\u00e1d ob\u011btuji. Moje teta \u00c1da, kter\u00e1 chod\u00ed do kostela, \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee ka\u017ed\u00fd\ndobr\u00fd skutek je jeden schod do nebe. Nev\u00edm sice kolik schod\u016f bude t\u0159eba, ale obdivoval\njsem lidi, kte\u0159\u00ed se z l\u00e1sky denn\u011b ob\u011btuj\u00ed pro druh\u00e9. Pro ty u\u017e beztak byly\nnachystan\u00e9 eskal\u00e1tory. <\/p>\n\n\n\n
Pot\u00e9\nco jsem obdr\u017eel zabalenou kytici, jsme spolu s ustaran\u00fdm Giuseppem\nopustili kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed a vydali se vst\u0159\u00edc boji o ztracenou l\u00e1sku.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak\n\u0159ekn\u011bte, kde si\u0148or\u00edna bydl\u00ed?\u201cale Ital se na m\u011b zmaten\u011b a nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval. <\/p>\n\n\n\n
\u201eKde\nbydlet si\u0148or\u00edna?\u201c zkusil jsem znova, zat\u00edmco jsem rukama ve vzduchu maloval\ndome\u010dek.<\/p>\n\n\n\n
\u201e\u00c1\u2026j\u00e1\nneznat. My b\u00fdt spolu teprve dva dny, ale j\u00e1 hrozn\u011b zamilovat a proto jsem\npo\u017e\u00e1dal o ruk\u00e1v.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Sv\u00fdm\ntvrzen\u00edm mi vyrazil dech.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePane\nna nebi, no Vy jste t\u0159\u00edda!\u201c Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat. \u201eA kde Vy ji potkat?\u201c zeptal\njsem se ho a se svou mluvou jsem si p\u0159ipadal jak hotentot. <\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1\npotkat ji v raj\u010de,\u201c odpov\u011bd\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAha\u2026,\u201c\nreagoval jsem pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eA\nto je bar?\u201czkusil jsem nam\u00e1tkou.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe\nbar, ona raj\u010de.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eOna\nraj\u010de?\u201c m\u00e1lem mi vypadla \u017ev\u00fdka\u010dka z \u00fast. Tak\u017ee Giuseppe se zamiloval b\u011bhem\njednoho setk\u00e1n\u00ed do raj\u010dete a na druh\u00fd den ho po\u017e\u00e1dal o ruku a pozval na ve\u010de\u0159i\ndo pajzlu. Raj\u010de ho ale odm\u00edtlo. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Raj\u010de\u2026raj\u010de\u2026?!<\/p>\n\n\n\n
\u201eOna\nvelk\u00e9 rud\u00fd raj\u010de a d\u00e1vat lidi pap\u00edr kde\u2026napsat bylo\u2026nejlep\u0161\u00ed raj\u010de.\u201c p\u0159ekotn\u011b\nvysv\u011btlovat Ital. <\/p>\n\n\n\n
Byl\njsem tot\u00e1ln\u011b zmaten\u00fd. Naj\u00edt zklamanou a ura\u017eenou sle\u010dnu byla jedna v\u011bc, ale naj\u00edt\nn\u011bjak\u00e9 mega ura\u017een\u00e9 raj\u010de, to bylo na pov\u00e1\u017eenou. Sebral jsem v\u0161echen takt,\nkter\u00fd jsem v sob\u011b na\u0161el a zeptal se ho:<\/p>\n\n\n\n
\u201eDob\u0159e.\nPokus\u00edme se te\u010f Va\u0161e raj\u010de naj\u00edt a z\u00edskat V\u00e1m jeho du\u017e\u2026teda\u2026srdce, zp\u00e1tky.\nMus\u00edte mi ale \u0159\u00edct, kde jste ji vid\u011bl naposledy.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eOna\nbellissima\u2026ona nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed\u2026ona moje hv\u011bzda!\u201c rozpl\u00fdval se Giuseppe.<\/p>\n\n\n\n
\u201eDob\u0159e,\ndob\u0159e\u2026a kde Vy ji vid\u011bt?\u201c zeptal jsem se a rukama jsem divoce gestikuloval, aby\nm\u011b l\u00e9pe pochopil. <\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1\nnev\u00edm kde bydlet, ale ved\u011bt, \u017ee ona b\u00fdt raj\u010de daleko ne od toho kde b\u00fdt j\u00e1. J\u00e1\nuk\u00e1zat!\u201c dodal a vyrazil.<\/p>\n\n\n\n
Po\np\u011bti minut\u00e1ch jsme do\u0161li na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Jak se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat, bylo pln\u00e9 lid\u00ed. Slunce\nh\u0159\u00e1lo a u ka\u0161ny ve st\u0159edu n\u00e1m\u011bst\u00ed si hr\u00e1ly n\u011bjak\u00e9 d\u011bti. Ital se zastavil. <\/p>\n\n\n\n
\u201eTak\ntady ona\u2026ale nen\u00ed u\u017e,\u201c a dal se znova do pl\u00e1\u010de. <\/p>\n\n\n\n
Byl\njsem zoufal\u00fd za n\u011bj. Zn\u011blo to v\u0161echno jako scifi. Kv\u011btiny v m\u00e9 ruce u\u017e za\u010daly,\nstejn\u011b jako j\u00e1, tou\u017eit aspo\u0148 po mal\u00e9m osv\u011b\u017een\u00ed. Usoudil jsem, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude,\nkdy\u017e si zajdeme na skleni\u010dku. Giuseppe se nenechal prosit a s hlavou\nsv\u011b\u0161enou m\u011b n\u00e1sledoval. Usadili jsme se ve venkovn\u00ed kav\u00e1rni\u010dce, kde jsme m\u011bli\nv\u00fdhled na cel\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
\u201eP\u0159ejete\nsi, p\u00e1nov\u00e9?\u201c zeptala se n\u00e1s usm\u011bvav\u00e1 serv\u00edrka.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAno,\ndvakr\u00e1t skotskou, pros\u00edm,\u201c poru\u010dil jsem, ani\u017e bych se Giuseppeho zeptal.\nSkotskou sice nikdy nepiji, ale cht\u011bl jsem si alespo\u0148 jednou v \u017eivot\u011b\np\u0159ipadat jako boss, kter\u00fd na terase sv\u00e9ho snobsk\u00e9ho domu pop\u00edj\u00ed v osm r\u00e1no\nskotskou s ledem.<\/p>\n\n\n\n
Ital\nml\u010dky sed\u011bl a pr\u00e1zdn\u00fdma uplakan\u00fdma o\u010dima hled\u011bl do st\u0159edu n\u00e1m\u011bst\u00ed, kde se v\u010dera\npravd\u011bpodobn\u011b nach\u00e1zela jeho kulat\u00e1 l\u00e1ska. P\u0159edstavoval jsem si, kdo to asi ve\nskute\u010dnosti je. Lidi p\u0159ece maj\u00ed r\u016fzn\u00e9 zvyky naz\u00fdvat sv\u00e9 partnery\nnejroztodivn\u011bj\u0161\u00edmi p\u0159ezd\u00edvkami, tak \u010demu jsem se vlastn\u011b divil?! Jednou na m\u011b\nmoje \u017eena zavolala \u201ety m\u016fj sal\u00e1mku\u201c, proto\u017ee jsem m\u011bl hn\u011bdo\u010derven\u00e9 kalhoty i\nko\u0161ili. P\u0159ipadal jsem si divn\u011b a j\u00ed to asi pak do\u0161lo, proto\u017ee si prop\u0159\u00ed\u0161t\u011b\npodobn\u00e9 nem\u00edstnosti odpustila. Copak bych ji n\u011bkdy mohl oslovit \u201akremrole\u2018,\na\u010dkoliv s oblibou nosila nad\u00fdchan\u00e9 vol\u00e1nkov\u00e9 b\u00edl\u00e9 \u0161aty? <\/p>\n\n\n\n
\u201eBez\nsv\u00e9 l\u00e1sky ne\u017e\u00edt!\u201c vyhrkl Ital a vytrhl m\u011b z m\u00fdch \u00favah, kter\u00e9 mi vehnaly do o\u010d\u00ed slzy\ndojet\u00ed, proto\u017ee jsem si uv\u011bdomil, jak m\u00e1m ve skute\u010dnosti citliv\u00e9 srdce. <\/p>\n\n\n\n
\u201eCo\nbudeme d\u011blat?\u201c zeptal jsem se ho, ale ani jsem ne\u010dekal, \u017ee by mi odpov\u011bd\u011bl. \u201eKdy\njste j\u00ed tu v\u010dera potkal?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eV\u010d\u00e9ra.\nAsi hodina v\u00edc ne\u017e te\u010f\u2026.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eAha,\u201c\n\u0159ekl jsem \u201eNo, po\u010dk\u00e1me a uvid\u00edme.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eOna\nb\u00fdt tady. B\u00fdt raj\u010de a d\u00e1vat pap\u00edr. Moc pap\u00edr,\u201c \u0159ekl v\u00fdznamn\u011b Ital, jako by \u201ab\u00fdt\nraj\u010de a d\u00e1vat pap\u00edr\u2018 byla ta nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b. Pro n\u011bj nejsp\u00ed\u0161 ano.<\/p>\n\n\n\n
\u201e\nSkotsk\u00e1 pro p\u00e1ny, pros\u00edm,\u201c \u0159ekla serv\u00edrka a polo\u017eila zlatav\u00fd mok p\u0159ed n\u00e1s. <\/p>\n\n\n\n
\u201eD\u011bkujeme!\u201c\nodv\u011btil jsem a obr\u00e1til se k Italovi. \u201eA co Vy v\u016fbec d\u011bl\u00e1te v \u010cesku?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201e\nJ\u00e1 b\u00fdt tady proto\u017ee u\u010dil \u010desky a pak rozhodnul jet tady. J\u00e1 artista, jako\nLeonardo a Botticelli a hledat tady m\u00faza a v\u010dera ji naj\u00edt,\u201c \u0159ekl tak hrd\u011b, a\u017e\nmi zasko\u010dilo.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePromi\u0148te,\nje\u0161t\u011b jsem se V\u00e1s ani nezeptal, jak se jmenujete?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eDon\nGiuseppe Fiorini, piacere!\u201c za\u0161veholil melodicky a lehce se uklonil.\nS pusou doko\u0159\u00e1n jsem se bezd\u011b\u010dn\u011b uklonil taky. <\/p>\n\n\n\n
\u201eA\u2026aha\u2026,\u201c\nvykoktal jsem. \u201eNo, tak Giuseppe\u2026\u017ee m\u011b to nep\u0159ekvapuje.\u201c \u017de byl um\u011blec, m\u011b a\u017e zah\u0159\u00e1lo u srdce. M\u00e1me\ns \u017eenou v pl\u00e1nu toti\u017e p\u0159ed\u011blat n\u00e1\u0161 star\u00fd byt a u\u017e jsme nad n\u011bjak\u00fdmi\nobrazy uva\u017eovali. U Ital\u016f snad nehroz\u00ed p\u0159ehnan\u00e1 k\u00fd\u010dovitost, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsou\nschopni se srovn\u00e1vat s Leonardem a jemu podobn\u00fdm. Nem\u00edv\u00e1m ve zvyku b\u00fdt\nvypo\u010d\u00edtav\u00fd, ale moje snaha Giuseppemu pomoct byla od toho okam\u017eiku p\u0159ece jen\nn\u011bjak siln\u011bj\u0161\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Pak\njsme del\u0161\u00ed dobu ml\u010dky sed\u011bli a pop\u00edjeli a\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e jsme uvid\u011bli n\u011bco,\nco Giuseppeho i m\u011b zvedlo ze \u017eidle, ov\u0161em ka\u017ed\u00e9ho z jin\u00e9ho d\u016fvodu. Do\nst\u0159edu n\u00e1m\u011bst\u00ed se sunulo krok sun krok obrovsk\u00e9 rud\u00e9 raj\u010de. <\/p>\n\n\n\n
\u201eMadonna\nmia!!! Amore!\u201c vyk\u0159ikl Giuseppe.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe-u-v\u011b-\u0159i-tel-n\u00e9!\u201c\nvysoukal jsem ze sebe j\u00e1. Kone\u010dn\u011b jsem pochopil, \u017ee Ital nem\u011bl p\u0159eludy a ani\nnemluvil nijak z cesty. Jeho vyvolen\u00e1 byla toti\u017e osoba, kter\u00e1 zde plnila\n\u00falohu reklamn\u00edho raj\u010dete a rozd\u00e1vala lidem let\u00e1\u010dky. Jej\u00ed p\u0159evlek byl opravdu\nvelice vyda\u0159en\u00fd a rud\u00fd ply\u0161 z\u00e1\u0159il a\u017e do d\u00e1lky. M\u011bla rud\u00e9 p\u0159il\u00e9hav\u00e9 tepl\u00e1ky,\nkulat\u00e9 ply\u0161ov\u00e9 t\u011blo, rudou kapuci a namalovan\u00fd obli\u010dej na \u010derveno. Zatahal jsem\nGiuseppeho za ruk\u00e1v.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePo\u010dkejte,\nmus\u00edme vymyslet n\u011bjakou strategii. Ur\u010dit\u011b je na V\u00e1s po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00e1!\u201c <\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1\nji m\u00edt muset!\u201c povzdechl si zasn\u011bn\u011b. <\/p>\n\n\n\n
Dal\njsem p\u0159ed na\u0161e obli\u010deje kytku, kterou jsme koupili a pomalu jsme se za\u010dali\np\u0159ibli\u017eovat k raj\u010deti. U\u017e jsme byli skoro u n\u00ed, kdy\u017e tu mi Giuseppe vytrhl\nkytku z ruky a rozb\u011bhl se ke sv\u00e9mu rud\u00e9mu p\u0159eludu. Pak z\u00e1dy k n\u011bmu\npadl na kolena a prosil svou l\u00e1sku znova o jej\u00ed \u201aruk\u00e1v\u2018 a p\u0159itom zatahal raj\u010de\nzezadu za ply\u0161ovou l\u00e1tku. Cel\u00e9 Giuseppeho divadlo bylo ocen\u011bno bou\u0159liv\u00fdm\npotleskem kolem post\u00e1vaj\u00edc\u00edch lid\u00ed. \u010clov\u011bk v p\u0159evleku se ale zakym\u00e1cel a\nspadl s celou svou n\u00e1dherou na zem. V obli\u010deji dostal takovou barvu,\n\u017ee by se za n\u00ed nestyd\u011bl ani nejrud\u011bj\u0161\u00ed rak. Ale nebyl s\u00e1m. Spolu s n\u00edm\nzrudl i Giuseppe, kter\u00fd se ov\u0161em, na rozd\u00edl od raj\u010dete, nezmohl na slovo. <\/p>\n\n\n\n
\u201eZbl\u00e1znil\njste se? \u201c ozval se z rud\u00e9ho p\u0159evleku na\u0161tvan\u00fd hrub\u00fd hlas. S hr\u016fzou jsem\nzpozoroval, \u017ee raj\u010de m\u00e1 \u010dernou bradku. P\u0159ib\u011bhl jsem bl\u00ed\u017e, chytil Itala za ruku\na t\u00e1hl jej od let\u00e1ky sr\u0161\u00edc\u00edho rozzloben\u00e9ho raj\u010dete pry\u010d. Zat\u00edmco na zem je\u0161t\u011b\npostupn\u011b dol\u00e9t\u00e1valy rozh\u00e1zen\u00e9 let\u00e1ky, my ut\u00edkali pry\u010d, co nejrychleji to \u0161lo.\nCel\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed se ot\u0159\u00e1salo sm\u00edchy. Na rohu jsme se je\u0161t\u011b oto\u010dili a vid\u011bli, jak\np\u00e1r lid\u00ed pom\u00e1h\u00e1 raj\u010deti op\u011bt na nohy, zat\u00edmco mu n\u011bkolik ven\u010den\u00fdch ps\u016f a\nrozdov\u00e1d\u011bn\u00fdch d\u011bt\u00ed pom\u00e1halo rozhazovat radostn\u011b let\u00e1ky.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy\nvid\u011bt?\u201c \u0159ekl mi ud\u00fdchan\u00fd Ital, kter\u00fd byl zjevn\u011b v \u0161oku.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNo,\nVa\u0161\u00ed princezn\u011b, jak se zd\u00e1, n\u011bjak zhrubl hlas a zbl\u00e1znili se hormony,\u201c sm\u00e1l\njsem se jak pominut\u00fd a st\u011b\u017e\u00ed popadal dech.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo\nj\u00e1 te\u010f d\u011blat? J\u00e1 u\u017e takovou Venus nikdy nenaj\u00edt!\u201c za\u010dal Giuseppe zase vzlykat.<\/p>\n\n\n\n
V tu\nchv\u00edli odbilo na v\u011b\u017ei jeden\u00e1ct. Najednou mi nasko\u010dil v hlav\u011b obraz\nhlavn\u00edho n\u00e1dra\u017e\u00ed a stepuj\u00edc\u00ed nerv\u00f3zn\u00ed tch\u00fdn\u011b a v\u0161echen humor m\u011b p\u0159e\u0161el. <\/p>\n\n\n\n
\u201ePoslouchejte,\np\u016fjdete te\u010f se mnou. Mus\u00edm n\u011bkoho vyzvednout na n\u00e1dra\u017e\u00ed a pak se sem vr\u00e1t\u00edme a\ndo\u0159e\u0161\u00edme Va\u0161e raj\u010de,\u201c navrhl jsem. Bylo mu to asi jedno, proto\u017ee pokr\u010dil rameny\nna znamen\u00ed nejist\u00e9ho souhlasu. Na n\u00e1dra\u017e\u00ed byl zmatek jako obvykle. Vlak\nz Brna u\u017e p\u0159ijel. Hledal jsem na n\u011bjak\u00fd pest\u0159e barevn\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod. Moje\ntch\u00fdn\u011b nos\u00ed toti\u017e v\u011bt\u0161inou velmi vizu\u00e1ln\u011b agresivn\u00ed barevn\u00e9 \u0161aty, co\u017e je v\u00fdhoda,\nproto\u017ee tak ji aspo\u0148 v\u017edycky rychle v tom zmatku najdeme. N\u00e1sledov\u00e1n\nGiuseppem, jsem ji po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch uvid\u011bl. Ani tentokr\u00e1t \u201asemafor\u2018 nezklamal. Na\nlavi\u010dce na prvn\u00edm n\u00e1stupi\u0161ti sed\u011bla vzorn\u011b upraven\u00e1 postar\u0161\u00ed d\u00e1ma v r\u016f\u017eov\u00e9m\ns velk\u00fdm kan\u00e1rkov\u011b \u017elut\u00fdm kloboukem a zvesela krmila kolem post\u00e1vaj\u00edc\u00ed vykrmen\u00e9\nholuby. <\/p>\n\n\n\n
\u201eMaminko,\ntak u\u017e jste p\u0159ijela?\u201c zavolal jsem, kdy\u017e jsme byli u\u017e skoro u n\u00ed. Tch\u00fdn\u011b zvedla\nhlavu, usm\u00e1la se na m\u011b a pak n\u00e1hle zv\u00e1\u017en\u011bla a zad\u00edvala se na m\u011b, jako by do n\u00ed\nuhodil blesk. A\u017e o chv\u00edli pozd\u011bji jsem zjistil, \u017ee se vlastn\u011b ned\u00edv\u00e1 na m\u011b, ale\nna Giuseppeho, kter\u00fd \u0161el v m\u00e9m z\u00e1v\u011bsu. Oto\u010dil jsem se a uvid\u011bl Itala ve\nstejn\u00e9m transu, ve kter\u00e9m se ocitla i m\u00e1 tch\u00fdn\u011b. Zam\u00e1val jsem ob\u011bma p\u0159ed o\u010dima,\nale byli jako sochy. Prost\u011b z\u00edrali jeden na druh\u00e9ho m\u00e1lem ne s otev\u0159enou\npusou a ani z jednoho z nich nevy\u0161el ani hl\u00e1sek. Giuseppe nat\u00e1hl\nk m\u00e9 tch\u00fdni kytici r\u016f\u017e\u00ed, kter\u00e1 u\u017e vypadala jako dvakr\u00e1t pou\u017eit\u00e1, zat\u00edmco\nona sypala drobky rohl\u00edku pod sebe, ani\u017e by o n\u011b n\u011bjak\u00fd z opod\u00e1l stoj\u00edc\u00edch\nobtloustl\u00fdch pt\u00e1k\u016f st\u00e1l. Pak se stalo n\u011bco, co mi vyrazilo dech. Giuseppe si\np\u0159ed mou tch\u00fdni klekl na kolena a po\u017e\u00e1dal ji op\u011bt o ruk\u00e1v a\u2026ona p\u0159ik\u00fdvla. Ona\nP\u0158IK\u00ddVLA!!! Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Z\u0159ejm\u011b l\u00e1ska na prvn\u00ed pohled! Ital si\nk n\u00ed p\u0159isedl na lavi\u010dku, vzal ji z ruky rohl\u00edk, rozlomil jej nap\u016fl a\ndrobe\u010dky za\u010dal h\u00e1zet pod sebe jako ona. D\u00edvali se na sebe, usm\u00edvali se jako\nm\u011bs\u00ed\u010dek na hnoji a m\u011b jaksi absolutn\u011b nebrali v potaz. Na m\u016fj n\u00e1vrh, zda\nm\u016f\u017eeme j\u00edt dom\u016f, pouze tch\u00fdn\u011b zavrt\u011bla hlavou a potichu zamumlala, \u017ee m\u00e1m\npozdravit \u017eenu a tu na\u0161i opelichanou ko\u010dku. Hon na Italovo raj\u010de byl ten tam.\nNo co, mohlo to snad dopadnout l\u00e9pe? Z\u00e1zraky se zkr\u00e1tka d\u011bj\u00ed!<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Odjak\u017eiva jsem lnul ke v\u0161emu, co m\u011blo dv\u011b a\u017e \u0161est nohou. Osm u\u017e ne, to byli pavouci a jim podobn\u00ed a a\u017e tak daleko moje l\u00e1ska [\u2026]<\/span><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[13],"tags":[],"class_list":["post-146","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribehy"],"jetpack_featured_media_url":"","jetpack_sharing_enabled":true,"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/146","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=146"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/146\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":357,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/146\/revisions\/357"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=146"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=146"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=146"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}