{"id":427,"date":"2019-08-21T10:42:54","date_gmt":"2019-08-21T08:42:54","guid":{"rendered":"http:\/\/www.marketasmalcova.com\/?p=427"},"modified":"2019-08-22T22:03:33","modified_gmt":"2019-08-22T20:03:33","slug":"bruno","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/?p=427","title":{"rendered":"Bruno"},"content":{"rendered":"\n

\u010c\u00c1ST I. JIHOZ\u00c1PAD PROTI\nSEVEROV\u00ddCHODU<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Kapitola 1.<\/strong><\/p>\n\n\n\n

P\u016fjdu tam, nev\u00edm kam<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s u\u017e se snad n\u011bkdy\nsetkal s cizincem. Dnes u\u017e nen\u00ed raritou potkat na ulici op\u00e1len\u00e9ho Itala,\nAngli\u010dana s “houk\u00fdm buamboem” v puse, N\u011bmce oble\u010den\u00e9ho v jejich\nobl\u00edben\u00e9 zna\u010dce Neckermann, Vietnamce (a to podot\u00fdk\u00e1m hojn\u011b) hon\u00edc\u00edho se za v\u00fdd\u011blkem,\nstuduj\u00edc\u00edho Afri\u010dana klepaj\u00edc\u00edho se zimou, ba dokonce i zp\u00edvaj\u00edc\u00ed z\u00e1zraky\npodobn\u00e9 indi\u00e1n\u016fm na v\u00e1no\u010dn\u00edch trz\u00edch, prod\u00e1vaj\u00edc\u00ed sv\u00e1 c\u00e9d\u00e9\u010dka. Snad jen\n\u0161ikmook\u00fdch otu\u017eil\u00fdch eskym\u00e1k\u016f je v na\u0161\u00ed zemi je\u0161t\u011b pom\u00e1lu, ale i tenhle drobn\u00fd\nnedostatek se d\u00edky globalizaci a otev\u0159en\u00fdm hranic\u00edm jist\u011b brzy sprav\u00ed. A\u010d se\nn\u00e1m to je\u0161t\u011b mo\u017en\u00e1 na prvn\u00ed pohled moc nezd\u00e1, \u010cesk\u00e1 republika d\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1 mezi\nhojn\u011b nav\u0161t\u011bvovan\u00fdmi zem\u011bmi st\u0159edn\u00ed Evropy. Zejm\u00e9na pak hlavn\u00ed m\u011bsto Praha.<\/p>\n\n\n\n

A tak i z tohoto d\u016fvodu,\njednoho kr\u00e1sn\u00e9ho slune\u010dn\u00e9ho r\u00e1na, u\u010dinil jist\u00fd Ital z mal\u00e9ho m\u011bsta v ji\u017en\u00ed\nIt\u00e1lii pevn\u00e9 rozhodnut\u00ed, str\u00e1vit v na\u0161\u00ed mal\u00e9 zemi\u010dce zbytek sv\u00e9ho \u017eivota.\nBruno, jak se jmenoval, byl s\u00e1m ze sebe toho dne p\u0159ekvapen\u00fd, co ho k t\u00e9to\nmy\u0161lence vedlo. Jako obvykle se probudil pozd\u011b. Ostatn\u011b nemusel nikam sp\u011bchat.\nPracoval ka\u017ed\u00fd den a\u017e od des\u00edti, jak tomu bylo v cel\u00e9m m\u011bst\u011b zvykem. V\nkancel\u00e1\u0159i, kde pracoval jako finan\u010dn\u00ed \u00fa\u0159edn\u00edk, by ho stejn\u011b nikdo nepostr\u00e1dal.\n\u0160\u00e9f chodil do pr\u00e1ce obvykle posledn\u00ed, \u0159\u00edzen mottem “Co neud\u011bl\u00e1\u0161 dnes, nech\nna poz\u00edt\u0159\u00ed a z\u00edtra m\u00e1\u0161 volno.” Ostatn\u00ed pracovn\u00edci jeho p\u0159\u00edklad s radost\u00ed\nn\u00e1sledovali. Bylo proto s podivem, \u017ee se firma st\u00e1le je\u0161t\u011b dr\u017eela p\u0159i \u017eivot\u011b.\nAsi to bylo i t\u00edm, \u017ee na p\u016fj\u010dov\u00e1n\u00ed pen\u011bz zde byla jedin\u00e1 a cel\u00fd provoz m\u011bsta\nbyl jaksi zpomalen\u00fd.<\/p>\n\n\n\n

V osm hodin r\u00e1no m\u011bli jeho\nobyvatel\u00e9 je\u0161t\u011b p\u016flnoc. Stejn\u011b tak i Bruno, kter\u00fd se dnes probudil s \u00faderem\ndev\u00e1t\u00e9 hodiny. Nikdy si ned\u011blal n\u00e1sil\u00ed s bud\u00edkem. Ve m\u011bst\u011b se pova\u017eovalo\npou\u017e\u00edvat bud\u00edk skoro za nemor\u00e1ln\u00ed. Rozlepil tedy pomalu sv\u00e9 tmav\u00e9 unaven\u00e9 o\u010di a\npod\u00edval se na hodiny. S \u00falevou se n\u00e1sledn\u011b pono\u0159il do sladk\u00e9ho bd\u011bn\u00ed. Bruno \u017eil\ns\u00e1m. Jako ka\u017ed\u00fd Ital m\u011bl pro \u017eeny slabost a a\u010dkoliv byl hezky op\u00e1len\u00fd a ve\ntv\u00e1\u0159i roztomil\u00fd nikdy si je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dnou k t\u011blu nep\u0159ipustil. Nutno podotknout, \u017ee\nkamar\u00e1dek m\u011bl spoustu. Zkr\u00e1tka st\u00e1le \u010dekal na tu pravou. Bylo mu t\u0159icet, \u017eivot\nm\u011bl, jak si mysleli ostatn\u00ed, p\u0159ed sebou, ale tenhle fakt ho nijak nevzru\u0161oval.\nJeho \u017eivot ale nem\u011bl \u0161\u0165\u00e1vu. U\u017e u\u017e se smi\u0159oval s t\u00edm, \u017ee do\u017eije sv\u016fj \u017eivot jako\n\u0161ed\u00e1 \u00fa\u0159ednick\u00e1 my\u0161.<\/p>\n\n\n\n

Toho r\u00e1na v\u0161ak, b\u016fhv\u00ed, kde se\nto vn\u011bm vzalo, se rozhodl v\u0161echno zm\u011bnit. Jako by mu do \u017eil vproudil\nrebelantsk\u00fd duch jeho prad\u011bde\u010dka Ma\u010fara. Ze stavu bd\u011bn\u00ed se u\u017e pomalu dostal do\nstavu \u00fapln\u00e9ho probuzen\u00ed. Po\u0161kr\u00e1bal se v tmav\u00fdch kr\u00e1tk\u00fdch vlasech a uhladil si\nsv\u016fj nedbale st\u0159i\u017een\u00fd kn\u00edrek. Pak l\u00edn\u011b vstal a zam\u00ed\u0159il do koupelny. Byt, kter\u00fd\nm\u011bl dlouhodob\u011b pronajat\u00fd za drah\u00fd pen\u00edz, m\u011bl za\u0159\u00edzen docela skromn\u011b. St\u016fl,\ntelevize, p\u00e1r sk\u0159\u00edn\u00ed, \u017eidle, k\u0159eslo, koberce. Zkr\u00e1tka \u017e\u00e1dn\u00e9 modern\u00ed\nvymo\u017eenosti. Ani kuchyn\u011b nebyla v\u00fdjimkou. Jeden hrnec, tal\u00ed\u0159, p\u0159\u00edbor, skleni\u010dky,\nz\u00e1soby t\u011bstovin snad v\u0161ech druh\u016f a ledni\u010dku nap\u011bchovanou mozarellou, raj\u010daty a\nlahvemi v\u00edna a samoz\u0159ejm\u011b krabici popcornu, aby mohl sledovat fotbal, proto\u017ee v\nIt\u00e1lii jedno bez druh\u00e9ho nelze. V koupeln\u011b Bruno nikdy netr\u00e1vil v\u00edce \u010dasu, ne\u017e\nbylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. V\u017edy se umyl, vy\u010distil si zuby a obl\u00e9kl se. Toho r\u00e1na se\np\u0159i pohledu na sebe v zrcadle zamra\u010dil. Zkr\u00e1tka ho popadla z ni\u010deho nic touha\nzm\u011bnit sv\u016fj dosavadn\u00ed styl \u017eivota. Jen okam\u017eik mu sta\u010dil na to, aby za\u010dal sv\u016fj\nstereotypn\u00ed l\u00edn\u00fd \u017eivot nen\u00e1vid\u011bt. Bylo to st\u00e1le to sam\u00e9. Vst\u00e1v\u00e1n\u00ed, sn\u00eddan\u011b v\nkav\u00e1rn\u011b, pauza, pr\u00e1ce, sva\u010dina, pauza, pr\u00e1ce, ob\u011bd “na stoj\u00e1ka” v\nn\u011bjak\u00e9m pizza-baru, pauza, sva\u010dina, pauza u televize a sp\u00e1nek. Jakoby cel\u00fd jeho\n\u017eivot byl sam\u00e1 pauza, j\u00eddlo a pr\u00e1ce. Bylo a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak to mohl cel\u00e1 ta\nl\u00e9ta vydr\u017eet. C\u00edtil, \u017ee pot\u0159ebuje vzl\u00e9tnout. A te\u010f nade\u0161la ta prav\u00e1 chv\u00edle.<\/p>\n\n\n\n

Nazul si \u010dist\u00e9 pono\u017eky, ut\u0159el\nsi z obli\u010deje zbytek p\u011bny na holen\u00ed a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9 miniaturn\u00ed knihovni\u010dce.\nOdtud vyt\u00e1hl zapr\u00e1\u0161en\u00fd a star\u00fd atlas Evropy, kter\u00fd pat\u0159il kdysi jeho\npraprad\u011bde\u010dkovi. Pot\u00e9 se posadil v kuchyni ke stolu, a proto\u017ee je\u0161t\u011b nesn\u00eddal a\ndoma pe\u010divo nem\u011bl, uva\u0159il si alespo\u0148 cappuccino a k tomu si p\u0159ichystal\nraj\u010datov\u00fd sal\u00e1t s mozzarellou. S nijak velkou chut\u00ed se pak pustil do j\u00eddla a\notev\u0159el starou knihu, od kter\u00e9 si sliboval novou p\u0159\u00edle\u017eitost. Opatrn\u011b, aby se\nstr\u00e1nky nepotrhaly, proto\u017ee u\u017e byly za ta l\u00e9ta p\u0159ece jen n\u00e1chyln\u00e9 na jak\u00fdkoliv\nprud\u0161\u00ed pohyb, obracel list po listu. Atlas byl p\u011bkn\u011b ilustrovan\u00fd. Skoro ka\u017ed\u00e1\nzem\u011b Evropy tam byla pops\u00e1na tak p\u011bkn\u011b, \u017ee se Bruno nemohl dlouhou chv\u00edli\nrozhodnout, kter\u00e1 by se mu nejv\u00edc zamlouvala. Po hodinov\u00e9m rozm\u00fd\u0161len\u00ed u\u017e toho\nm\u011bl pln\u00e9 zuby. Atlas zav\u0159el a sou\u010dasn\u011b s n\u00edm i sv\u00e9 o\u010di. Pevn\u011b ho uchopil ob\u011bma\nrukama a otev\u0159el ho. Nap\u011bt\u00edm ani ned\u00fdchal. Pak pomalu zvedl nejprve jedno v\u00ed\u010dko\na pak i druh\u00e9. A bylo rozhodnuto. Na kuchy\u0148sk\u00e9m stole le\u017eel rozev\u0159en\u00fd atlas\nsv\u011bta na stran\u011b, kter\u00e1 ukazovala mapu srdce Evropy – \u010ceskoslovensko.<\/p>\n\n\n\n

Zarazil se. Ze sledov\u00e1n\u00ed\nfotbalov\u00fdch z\u00e1pas\u016f v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010cesk\u00e1 republika i Slovensk\u00e1 republika m\u00e1 vlastn\u00ed\nt\u00fdm. Pokr\u010dil rameny a jal se slavnostn\u011b \u010d\u00edst popis t\u00e9to, jak jist\u011b v\u00edme,\npozoruhodn\u00e9 zem\u011b. Byl s v\u00fdb\u011brem spokojen. Necht\u011bl ani moc na v\u00fdchod ani na\nz\u00e1pad a \u010cesk\u00e1 republika mu, alespo\u0148 podle neaktu\u00e1ln\u00edch popisk\u016f, mohla nab\u00eddnout\nv\u0161e, po \u010dem v duchu tou\u017eil. Ten den, kdy se Bruno rozhodl odst\u011bhovat se do na\u0161\u00ed\nvlasti, by m\u011bl b\u00fdt vlastn\u011b i v\u00fdznamn\u00fd pro n\u00e1s pro v\u0161echny, proto\u017ee na zemi zas\nbylo o jednoho \u010dlov\u011bka v\u00edc, kter\u00fd se zamiloval do tradic na\u0161ich p\u0159edk\u016f. Bylo to\ntak. Bruno doslova hltal v\u0161echny popisky, kter\u00e9 v atlase o na\u0161\u00ed zemi na\u0161el. \u017de\nje atlas neaktu\u00e1ln\u00ed, mu pranic nevadilo. Dozv\u011bd\u011bl se t\u0159eba, \u017ee se u n\u00e1s na\nvesnic\u00edch nos\u00ed jedin\u011b kroje a \u017ee m\u00e1me velice r\u00e1di dechovou hudbu. Na\u0161\u00edm\nn\u00e1rodn\u00edm j\u00eddlem je hust\u00e1 smetanov\u00e1 om\u00e1\u010dka s masem a knedl\u00edky, kter\u00e9 mu byly\nnaprosto nezn\u00e1m\u00e9. Podle obr\u00e1zku mu snad trochu p\u0159ipom\u00ednaly o hodn\u011b men\u0161\u00ed\nitalsk\u00e9 “gnocchi”, kter\u00e9 mu moc chutnaly. Kdy\u017e do\u010detl posledn\u00ed\nodstave\u010dek, kde autor v\u00e1\u0161niv\u011b popisoval chov skotu na na\u0161ich pastvin\u00e1ch, op\u011bt\nzav\u0159el o\u010di a za\u010dal si p\u0159edstavovat, jak\u00e9 to u n\u00e1s asi bude. \u010ce\u0161tinu, kter\u00e1\npat\u0159\u00ed mezi nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed evropsk\u00e9 jazyky, si bude muset chv\u00edli osvojovat, ale\nnevid\u011bl v tom nijak z\u00e1sadn\u00ed probl\u00e9m. Bruno sice na jazyky talent moc nem\u011bl, ale\nnebyl by to on a je\u0161t\u011b k tomu Ital, aby si u\u017e n\u011bjak neporadil. M\u00e1 p\u0159ece ruce a\nnohy!<\/p>\n\n\n\n

Tak, to by bylo. Zemi m\u011bl, te\u010f\nje\u0161t\u011b jen zab\u011bhnout do pr\u00e1ce, podat v\u00fdpov\u011b\u010f, sbalit si kufry, vybrat eura z\nbanky a mohl vyrazit na cestu. Cestou do kancel\u00e1\u0159e si je\u0161t\u011b sta\u010dil rezervovat\nve\u010dern\u00ed j\u00edzdenku autobusem, proto\u017ee letadlem je\u0161t\u011b nikdy nelet\u011bl a m\u011bl z n\u011bj\ndocela strach.<\/p>\n\n\n\n

V pr\u00e1ci jeho spont\u00e1nn\u00ed\nrozhodnut\u00ed jeho spolupracovn\u00edky natolik \u0161okovalo, \u017ee nebyli schopni slova.\nDokonce i \u0161\u00e9f mu podepsal v\u00fdpov\u011b\u010f na m\u00edst\u011b, bez n\u011bjak\u00e9 zbyte\u010dn\u00e9 v\u00fdpov\u011bdn\u00ed\nlh\u016fty. Kdy\u017e odch\u00e1zel, v\u0161ichni mu s otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty bezd\u011b\u010dn\u011b m\u00e1vali.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e Bruno vy\u0161el z budovy ven,\nzhluboka se nadechl. Byl svobodn\u00fd, voln\u00fd a mohl si d\u011blat, co cht\u011bl. Nev\u011bd\u011bl\nsice, jak to bude v \u010cesku vypadat, ani kde bude bydlet, nato\u017e kde se\u017eene pr\u00e1ci,\nale nic u\u017e ho od jeho bl\u00e1zniv\u00e9ho rozhodnut\u00ed nemohlo zastavit. Snad jen…<\/p>\n\n\n\n

Kapitola 2.<\/strong><\/p>\n\n\n\n

P\u011bchov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Doma se pustil do balen\u00ed.\nZjistil, \u017ee nen\u00ed v\u0161echno tak snadn\u00e9, jak se to \u0159ekne. Oble\u010den\u00ed se mu do ta\u0161ek\nje\u0161t\u011b ve\u0161lo, ale h\u016f\u0159 u\u017e na tom byl s kuchy\u0148sk\u00fdm n\u00e1\u010din\u00edm a z\u00e1sobami j\u00eddla.\nNakonec se musel s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee alespo\u0148 to j\u00eddlo p\u0159enech\u00e1 sv\u00e9\npronaj\u00edmatelce. O n\u00e1bytku vlastn\u011b ani nemluv\u011b. Je\u0161t\u011b musel vymyslet co s\nteleviz\u00ed. Tu se rozhodl vz\u00edt sebou, i kdyby tu m\u011bl nechat v\u0161echno ostatn\u00ed. Po\nt\u00e9m\u011b\u0159 celodenn\u00edm strk\u00e1n\u00ed a stla\u010dov\u00e1n\u00ed v\u011bc\u00ed do ta\u0161ek byl kone\u010dn\u011b sbalen. Zcela\nvy\u010derp\u00e1n se svalil do k\u0159esla a zapnul si r\u00e1dio. Pr\u00e1v\u011b hl\u00e1sili zpr\u00e1vy ze sv\u011bta.\nJen tak z legrace si zkusil naladit ciz\u00ed stanice, jestli n\u00e1hodou nezaslechne\n\u010de\u0161tinu. Vlastn\u011b to byl docela po\u0161etil\u00fd n\u00e1pad, proto\u017ee \u010de\u0161tinu v \u017eivot\u011b nikdy\nnesly\u0161el. P\u0159esto ale ladil r\u00e1dio d\u00e1l. Nakonec se mu p\u0159ece jen po\u0161t\u011bstilo a v\nr\u00e1diu usly\u0161el ona magick\u00e1 slova: “Vl\u00e1da \u010cesk\u00e9 republiky…”. A tak, i\nkdy\u017e nebyl vylo\u017een\u00fd talent, rozpoznal, \u017ee se jedn\u00e1 o zemi, do kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b\nchystal. Pak u\u017e zachytil jen \u00fatr\u017eky jako: Klaus, parlament a leg\u00e1ln\u00ed. S\nuspokojen\u00edm zjistil, \u017ee to jsou slova velice podobn\u00e1 jeho mate\u0159\u0161tin\u011b a\np\u0159em\u00fd\u0161lel, o \u010dem by tak mohli v r\u00e1diu, prost\u0159ednictv\u00edm t\u011bchto slov, hovo\u0159it.\nJeho intuice na sebe nenechala dlouho \u010dekat. Pravd\u011bpodobn\u011b p\u016fjde o n\u011bjakou\nlegalizaci z\u00e1kona o Santa Klausovi. Zasm\u00e1l se a pomyslel si, \u017ee ti \u010ce\u0161i budou\nasi p\u011bkn\u011b pra\u0161t\u011bn\u00ed. A i tohle ho povzbudilo k tomu, aby se na sv\u016fj nov\u00fd \u017eivot\nt\u011b\u0161il. Pod\u00edval se na hodinky a s hr\u016fzou zjistil, \u017ee mu za hodinu a p\u016fl odj\u00ed\u017ed\u00ed\nvlak.<\/p>\n\n\n\n

Rychle si sbalil posledn\u00ed v\u011bci\na b\u011b\u017eel zazvonit na pan\u00ed dom\u00e1c\u00ed. Ta nane\u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bla o jeho \u00famyslu ani tu\u0161en\u00ed\na byla p\u011bkn\u011b p\u0159ekvapen\u00e1, kdy\u017e ji ud\u00fdchan\u011b sd\u011bloval, co se chyst\u00e1 ud\u011blat. Vzala\nsi od n\u011bj kl\u00ed\u010de od bytu a poslala ho ke v\u0161em \u010dert\u016fm, proto\u017ee si uv\u011bdomila, jak\nt\u011b\u017eko se j\u00ed bude sh\u00e1n\u011bt n\u011bjak\u00fd dal\u0161\u00ed trouba do pron\u00e1jmu, kter\u00fd by platil tolik,\njako Bruno. Ten se s n\u00ed nikdy zvl\u00e1\u0161\u0165 nevybavoval, proto\u017ee to byla nep\u0159\u00edjemn\u00e1\n\u017eena, a tak byl te\u010f r\u00e1d, \u017ee v\u0161echno vy\u0159\u00eddil tak rychle. Pobral si tedy v\u0161echny\nsv\u00e9 ta\u0161ky, naposledy se rozhl\u00e9dl, jestli n\u011bco nezapomn\u011bl, zabouchl dve\u0159e a\nsp\u011bchal na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Vlak jel p\u0159esn\u011b v p\u011bt hodin, co\u017e aplikov\u00e1no na italskou\nve\u0159ejnou dopravu znamen\u00e1 nejd\u0159\u00edve o p\u016fl \u0161est\u00e9, tak\u017ee \u010dasu m\u011bl tak akor\u00e1t. Byl\nr\u00e1d, \u017ee nemus\u00ed nikde p\u0159esedat, \u017ee mu vlak jede p\u0159\u00edmo do \u0158\u00edma a odsud u\u017e pojede\nautobusem rovnou do sv\u00e9 nov\u00e9 domoviny. Do hlavn\u00edho m\u011bsta It\u00e1lie dorazil zhruba\npo t\u0159\u00edhodinov\u00e9 drkotaj\u00edc\u00ed cest\u011b vlakem. Abychom ho u n\u00e1s dob\u0159e p\u0159ijali, koupil\nsi v \u0158\u00edme malou vlaje\u010dku na\u0161\u00ed republiky, kter\u00e1 se prod\u00e1vala ve st\u00e1nku se\nsuven\u00fdry, a zastr\u010dil si ji viditeln\u011b do jednoho ze sv\u00fdch p\u011bti zavazadel. Pak si\nkoupil kousek pizzy, aby mu b\u011bhem cesty nevyhl\u00e1dlo a postavil se na zast\u00e1vku,\npln\u00fd o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a t\u011b\u0161en\u00ed se na nov\u00fd domov. V tomto moment\u011b ale sp\u00ed\u0161e na autobus,\nkter\u00fd m\u011bl u\u017e dvacetiminutov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Tento drobn\u00fd detail, p\u0159ech\u00e1zel Bruno,\nstejn\u011b jako 90% jeho n\u00e1roda, se samoz\u0159ejmost\u00ed. Kdy\u017e si to tak uv\u011bdomil, v\nIt\u00e1lii neexistoval dopravn\u00ed prost\u0159edek, kter\u00fd by jezdil na minutu p\u0159esn\u011b podle\nj\u00edzdn\u00edho \u0159\u00e1du, pokud ov\u0161em n\u011bjak\u00fd v\u016fbec existoval. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak jsou na tom s\np\u0159esnost\u00ed \u010ce\u0161i. Jist\u011b to nebude o moc hor\u0161\u00ed – teda jestli v\u016fbec n\u011bco hor\u0161\u00edho,\nne\u017e se d\u011blo pr\u00e1v\u011b v It\u00e1lii, bylo – proto\u017ee autobus, kter\u00fdm Bruno m\u011bl jet,\npat\u0159il \u010desk\u00e9 spole\u010dnosti. Ten se s t\u0159icetiminutov\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm nakonec p\u0159ece jen\np\u0159ikodrcal k n\u00e1stupi\u0161ti \u010d\u00edslo jedna. Krom\u011b na\u0161eho dobrodruha nastupovalo v \u0158\u00edm\u011b\nje\u0161t\u011b asi deset dal\u0161\u00ed cestuj\u00edc\u00edch. Na to, co se o \u010cesku a \u010ce\u0161\u00edch zat\u00edm\ndozv\u011bd\u011bl, popisky v atlase ale moc nesed\u011bly. Pokud cestuj\u00edc\u00ed ov\u0161em \u010ce\u0161i byli. Autobus,\nkter\u00fdm m\u011bli jet, vypadal tak\u00e9 velice modern\u011b. Bruno se zastyd\u011bl, \u017ee \u010cechy asi\npodcenil. Ty kroje mu s t\u00edmto autobusem rozhodn\u011b ne\u0161ly na rozum. Sebral ve\u0161ker\u00fd\nostych a po otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed nastoupil jako prvn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

“Tak pane, kampak jedete\nVy?” (Abychom rozum\u011bli, v ital\u0161tin\u011b znamen\u00e1 ‘pane’ chleba, tak se nen\u00ed co\ndivit, \u017ee tomu n\u00e1\u0161 Ital rozum\u011bl po sv\u00e9m.) ot\u00e1zala se \u010desky stevardka. Bruno,\nkter\u00fd nech\u00e1pal, pro\u010d se ho pt\u00e1 na chleba, jen ne\u010dinn\u011b z\u00edral s j\u00edzdenkou v ruce\na nab\u00eddl ji beze slov sv\u016fj kousek pizzy.<\/p>\n\n\n\n

Stevardka nech\u00e1pav\u011b zvedla\nobo\u010d\u00ed a pak p\u0159evr\u00e1tila o\u010di, vzala mu netrp\u011bliv\u011b j\u00edzdenku z ruky a posadila jej\nna sedadlo, kter\u00e9 se mu m\u011blo st\u00e1t spole\u010dn\u00edkem na t\u00e9m\u011b\u0159 dvaadvacetihodinov\u00e9\nnam\u00e1hav\u00e9 cest\u011b. Stejn\u011b jako b\u0159ichat\u00fd upocen\u00fd p\u00e1n, kter\u00fd si p\u0159isedl vedle n\u011bj.<\/p>\n\n\n\n

V\u0161ichni cestuj\u00edc\u00ed u\u017e\nnastoupili, ale autobus st\u00e1le ne a ne vyjet. Bruno se pod\u00edval ven kou\u0159ov\u00fdm\nsklem a uvid\u011bl p\u0159\u00ed\u010dinu onoho dal\u0161\u00edho zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Vid\u011bl stevardku, rozhazuj\u00edc\u00ed\nrukama a \u0159idi\u010de, kter\u00fd se s klen\u00edm sna\u017eil nacpat do zavazadlov\u00e9ho prostoru\nv\u0161echny Brunovy kufry. Kdy\u017e se jim to po deseti minut\u00e1ch nakonec poda\u0159ilo,\ndokonce i po velk\u00e9m \u00fasil\u00ed zav\u0159\u00edt kufr autobusu, zpocen\u00fd \u0159idi\u010d usedl za volant,\nstevardka jim nep\u0159\u00edjemn\u00fdm hlasem pop\u0159\u00e1la p\u0159\u00edjemnou cestu a cestuj\u00edc\u00ed zaj\u00e1sali,\n\u017ee kone\u010dn\u011b vyj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

B\u011bhem cel\u00e9 cesty Bruno ani\njednou nezaslechl ital\u0161tinu. Byli tu pravd\u011bpodobn\u011b jenom \u010ce\u0161i.<\/p>\n\n\n\n

J\u00edzda autobusem byla\nnepohodln\u00e1. Setm\u011blo se a Italovi se za\u010daly pomalu kl\u00ed\u017eit o\u010di. Jak se zd\u00e1lo,\njeho spolused\u00edc\u00ed se u\u017e d\u00e1vno oddal slastn\u00e9mu sp\u00e1nku. Mu\u017e vedle Bruna za celou\ndobu nepromluvil. Ostatn\u011b ani nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost, proto\u017ee se bu\u010f \u017eivil, nebo\nspal. Pivo, tla\u010denka, \u0159\u00edzky, buchty … Bruno samou zv\u011bdavost\u00ed nad t\u011bmito\npokrmy nemohl p\u0159estat na souseda z\u00edrat. Ten si ho v\u0161ak nev\u0161\u00edmal. Byl to star\u0161\u00ed\np\u00e1n oblej\u0161\u00edch tvar\u016f, s pln\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi, mal\u00fdmi o\u010dky a mastnou p\u0159ehazova\u010dkou na\npokro\u010dil\u00e9 ple\u0161i, kter\u00e1 byla n\u011bkter\u00fdm \u010cech\u016fm tak d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e1. A te\u010f, zmo\u017een\ndobr\u00fdm j\u00eddlem, usnul. N\u00e1\u0161 Bruno doslova padal \u00fanavou. U\u017e u\u017e si myslel, \u017ee\np\u0159ich\u00e1z\u00ed sladk\u00e9 nev\u011bdom\u00ed sp\u00e1nku, kdy\u017e v tom se na n\u011bj z boku n\u011bco sesulo. Byl\nto onen b\u0159ich\u00e1\u010d, kter\u00fd, a\u010dkoliv m\u011bl zaplaceno v autobuse pouze jedno m\u00edsto, si\nasi myslel, \u017ee u\u017e je doma ve sv\u00e9 posteli a tak se ve sp\u00e1nku bez z\u00e1bran po\u0159\u00e1dn\u011b\nrozt\u00e1hl a ve sv\u00e9m spolused\u00edc\u00edm Brunovi objevil, jak to tak vypadalo, m\u011bkk\u00fd\npol\u0161t\u00e1\u0159. Italovi se zatajil dech. Ani ne tak proto, jak se leknul, ale sp\u00ed\u0161e to\nbylo t\u00edm, \u017ee mu v\u00e1ha onoho p\u00e1na sk\u0159\u00edpla d\u00fdchac\u00ed trubici. Sna\u017eil se jej ze v\u0161ech\nsil odt\u00e1hnout ob\u011bma rukama. Ov\u0161em ne natolik, aby se mu to poda\u0159ilo, a tak sv\u016fj\np\u011btiminutov\u00fd pokus nakonec vzdal, sna\u017eil se alespo\u0148 zavolat stevardku, ale m\u011bl\ntak slab\u00fd hlas, \u017ee se zmohl akor\u00e1t na tichou modlitbu. Nakonec se se sv\u00fdm\n\u00fad\u011blem pol\u0161t\u00e1\u0159e sm\u00ed\u0159il a vyhledal v tomto nesnadn\u00e9m osudu jedno pozitivum. A\nto, \u017ee mu aspo\u0148 v noci nebude zima, proto\u017ee u\u017e docela p\u0159ituhovalo. Kolem t\u0159\u00ed\nhodin r\u00e1no ho p\u0159ece jen p\u0159epadla takov\u00e1 \u00fanava, \u017ee z\u00e1t\u011b\u017e-nez\u00e1t\u011b\u017e, usnul.\nProbudil ho hrom. Lekl se. Pod\u00edval se z okna a uvid\u011bl vych\u00e1zej\u00edc\u00ed slunce nad\nrakousk\u00fdmi Alpami. Udivilo ho, \u017ee h\u0159m\u00ed, a\u010dkoliv nebe bylo \u00fapln\u011b \u010dist\u00e9. Brzy ale\nzjistil, \u017ee bur\u00e1cen\u00ed, kter\u00e9 ho probudilo, bylo sice p\u0159\u00edrodn\u00edho p\u016fvodu, ale\ntakov\u00e9ho, kter\u00e9 mohl zaznamenat hned vedle sebe. Byl to kru\u010d\u00edc\u00ed \u017ealudek hory,\nkter\u00e1 se na n\u011bj svalila ve\u010der. Bruno si v duchu p\u0159\u00e1l, aby se soused probudil. A\nskute\u010dn\u011b. Za p\u016fl hodiny opravdu otev\u0159el sv\u00e1 mal\u00e1 o\u010dka, prot\u00e1hl se, ani se sv\u00e9mu\npol\u0161t\u00e1\u0159i neomluvil a za\u010dal se l\u00e1dovat sn\u00eddan\u00ed. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm stihl zabru\u010det\nn\u011bco o tom, \u017ee to byla nejmizern\u011bj\u0161\u00ed noc, jakou kdy za\u017eil. N\u00e1\u0161 Ital, kter\u00fd se\npoprv\u00e9 po n\u011bkolika hodin\u00e1ch mohl nadechnout vyd\u00fdchan\u00e9ho vzduchu, si s \u00falevou\np\u0159ilepil obli\u010dej na okno autobusu a okam\u017eit\u011b usnul.<\/p>\n\n\n\n

Kapitola 3.<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Domov m\u016fj<\/strong><\/p>\n\n\n\n

“V\u00e1\u017een\u00ed cestuj\u00edc\u00ed, bl\u00ed\u017e\u00edme\nse do c\u00edlov\u00e9 stanice. T\u011bm z v\u00e1s, kte\u0159\u00ed zde j\u00edzdu kon\u010d\u00ed…vlastn\u011b v\u0161em, p\u0159eji\np\u011bkn\u00fd den!” zah\u0159m\u011bl do mikrofonu stevard\u010din hlas a \u0159idi\u010d p\u0159itom leknut\u00edm\ntrhl volantem, a\u017e sebou cel\u00fd autobus cukl. Bruno otev\u0159el o\u010di. Pod\u00edval se z okna\na zjistil, \u017ee venku je docela p\u011bkn\u011b. Modr\u00e1 obloha a slun\u00ed\u010dko z\u00e1\u0159ilo o sto \u0161est.\nPod\u00edval se na hodinky. M\u011bsto vypadalo celkem p\u011bkn\u011b. Vlastn\u011b v\u0161echno bylo nad\njeho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, proto\u017ee pot\u00e9, co si p\u0159e\u010detl sv\u016fj star\u00fd atlas, si myslel, \u017ee\njede do nic-moc rozvinut\u00e9 zem\u011b. Lid\u00e9 vypadali vzhledov\u011b celkem p\u0159\u00e1telsky. M\u00f3da\nbyla pro Bruna, jako pro v\u011bt\u0161inu jeho krajan\u016f, velmi d\u016fle\u017eit\u00fdm prvkem. Nosil\nz\u00e1sadn\u011b ko\u0161ile, ob\u010das n\u011bjak\u00e9 to sportovn\u00ed tri\u010dko a d\u017e\u00edny, ale nejl\u00e9pe se c\u00edtil\nv obleku. Pat\u0159ilo to ostatn\u011b k jeho pr\u00e1ci. Jak zpozoroval p\u0159es ok\u00e9nko autobusu,\n\u010ce\u0161i nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 rozvinut\u00fd smysl pro m\u00f3du nem\u011bli. Jist\u011b\u017ee tu slu\u0161n\u011b oble\u010den\u00e9\nlidi na\u0161el, ale p\u0159ece jen p\u0159eva\u017eovala m\u00f3da \u0161us\u0165\u00e1kov\u00fdch bund, d\u017e\u00edn\u016f, botasek a v\nneposledn\u00ed \u0159ade p\u0159elivu podzimn\u00edch barev. P\u0159esto se na svou novou zemi nemohl\nvynad\u00edvat.<\/p>\n\n\n\n

Autobus zastavil. Vtom okam\u017eiku\nse v\u0161ichni cestuj\u00edc\u00ed za\u010dali tla\u010dit ven, jako by m\u011bli na vystoupen\u00ed p\u00e1r vte\u0159in,\nne\u017e se dve\u0159e zase zav\u0159ou. Pan slon, kter\u00fd vedle Bruna sed\u011bl, si n\u00e1sil\u00ed ned\u011blal.\nUpozornil p\u0159ecpanou uli\u010dku, \u017ee te\u010f jde on, a kdy\u017e ho nikdo neposlechl, nic toho\nnedbal a \u0161el, ani\u017e by se pod\u00edval, kdo mu to pod nohama na\u0159\u00edk\u00e1. Ital se chv\u00edli\nchoulil je\u0161t\u011b k sedadlu, kdy\u017e ho stevardka za\u010dala netaktn\u011b vystrkovat ven. Nic\nne\u0159\u00edkal a s \u00fasm\u011bvem vystoupil. Zavazadla v\u0161ech cestuj\u00edc\u00edch byla u\u017e vylo\u017een\u00e1.\nJen jeho ne. Chv\u00edli \u010dekal, \u017ee mu \u0159idi\u010d pom\u016f\u017ee ze zavazadlov\u00e9ho prostoru\nvyt\u00e1hnout jeho kufry, pak ale pochopil a sna\u017eil se s\u00e1m. \u0158idi\u010d st\u00e1l opod\u00e1l,\nkou\u0159il cig\u00e1ro, kroutil hlavou a d\u00edval se, jak se autobus nakl\u00e1n\u00ed na stranu\nsm\u011brem, kter\u00fdm Ital tahal sv\u016fj majetek jako v poh\u00e1dce o \u0159ep\u011b. Autobus se\nzakym\u00e1cel, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se nezhoupl natolik, aby se p\u0159evr\u00e1til na bok a na zemi\nse p\u0159ed n\u00edm povaloval pouze Bruno se sv\u00fdmi metr\u00e1kov\u00fdmi kufry. Rozhl\u00e9dl se,\njestli neuvid\u00ed n\u011bjak\u00e9ho nosi\u010de, ale kde nic tu nic. Kdy\u017e u\u017e se tak d\u00edval po\nokol\u00ed, tak si nemohl nev\u0161imnout, \u017ee na n\u011bj up\u00edr\u00e1 zrak t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed.\nZ\u010dervenal jako raj\u010de, uchopil sv\u00e9 t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b a vydal se k nejbli\u017e\u0161\u00ed trafice,\nkde si cht\u011bl koupit mapu m\u011bsta. Trafikantka, kter\u00e1 pat\u0159ila mezi ty \u017eeny, kter\u00fdm\nnic neujde, si ho zm\u011b\u0159ila od paty k hlav\u011b. Cizinec-napadlo ji. A m\u011bla pravdu.<\/p>\n\n\n\n

-Dobr\u00fd den, cht\u011bl bych koupit\nmapu m\u011bsta, pros\u00edm. -zkusil to naivn\u00ed Bruno italsky.<\/p>\n\n\n\n

-A nejsp\u00ed\u0161 tali\u00e1n- usoudila\npodle zn\u011blosti tohoto kr\u00e1sn\u00e9ho jazyka, kter\u00fd sl\u00fdch\u00e1vala ob\u010das v televizi v\nk\u00fd\u010dovit\u00fdch telenovel\u00e1ch -t\u011bch tu m\u00e1me je\u0161t\u011b m\u00e1lo, -zamumlala si pro sebe\nprodava\u010dka a p\u0159em\u00fd\u0161lela, jak mu \u0159\u00edct, \u017ee nerozum\u00ed, co chce. Pak se oto\u010dila a\nzpod pultu vyt\u00e1hla malink\u00fd kapesn\u00ed italsko-\u010desk\u00fd slovn\u00edk. M\u011bla jich tu p\u00e1r pro\nv\u0161echny p\u0159\u00edpady. I anglick\u00fdch a n\u011bmeck\u00fdch. Bruno zakroutil hlavou, ale vzal si\nho a p\u0159ekvapen\u011b zjistil, \u017ee se jedn\u00e1 o mal\u00fd kapesn\u00ed dorozum\u00edvac\u00ed prost\u0159edek. Po\ndeseti minut\u00e1ch hled\u00e1n\u00ed zplodil s velkou n\u00e1mahou v\u011btu, kter\u00e1 zn\u011bla asi takto:<\/p>\n\n\n\n

-Ktit mapa mesto. Ja prosit Vy.<\/p>\n\n\n\n

Trafikantka pok\u00fdvala hlavou a\node\u0161la hledat mapu do skladu a Ital zat\u00edm hledal v\u00fdrazy, jak by vyj\u00e1d\u0159il, \u017ee\nkoup\u00ed i onen mal\u00fd u\u017eite\u010dn\u00fd slovn\u00ed\u010dek. Zat\u00edmco on hledal, ona se urputn\u011b sna\u017eila\np\u0159epsat cenu, kter\u00e1 p\u016fvodn\u011b st\u00e1la na pl\u00e1nku a po chv\u00edli sna\u017een\u00ed tam nam\u00edsto 50\nK\u010d, st\u00e1lo rovn\u00fdch 100 K\u010d. A se slovy:<\/p>\n\n\n\n

-No co, na chud\u00e1ka nevypad\u00e1 a\nplat je v zemi b\u00eddn\u00fd – ve\u0161la zp\u00e1tky do kr\u00e1mu.<\/p>\n\n\n\n

-Ja vzit un dizionario…eh..un\nmomento, eh si…slovnik- usm\u00e1l se Bruno. Pot\u00e9 vysolil prodava\u010dce na st\u016fl 50\neur a \u010dekal.<\/p>\n\n\n\n

-Tak to moment, mlad\u00fd pane, u\nn\u00e1s eura je\u0161t\u011b nejsou, koruny, sly\u0161\u00edte koruny mi mus\u00edte d\u00e1t, rozum\u00edte? -a\nzam\u00e1vala mu p\u0159ed obli\u010dejem pap\u00edrovou stovkou z pokladny.<\/p>\n\n\n\n

-Eh? -nezmohl se zara\u017een\u00fd Bruno\nna nic v\u00edc. Pochopil ale, \u017ee cesta p\u0159es eura nevede a bez mapy a slovn\u00ed\u010dku\nvycouval z kr\u00e1mu.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159ed trafikou se bezradn\u011b\nrozhl\u00e9dl a v tom okam\u017eiku se mu op\u011bt rozz\u00e1\u0159il obli\u010dej, proto\u017ee spat\u0159il na\nbudov\u011b na druh\u00e9 stran\u011b ulice skvostn\u00fd n\u00e1pis ‘N\u00e1rodn\u00ed banka’. Sebral sv\u00e1\nzavazadla a zam\u00ed\u0159il si to p\u0159\u00edmo dovnit\u0159. Ostraha ho nejprve odm\u00edtla vpustit\ndovnit\u0159, proto\u017ee terorismus nen\u00ed nezn\u00e1m\u00fd ani v takov\u00e9 malink\u00e9 zemi\u010dce jako\n\u010cesko, ale Brun\u016fv nevinn\u00fd pohled a bezradn\u00fd v\u00fdraz je obm\u011bk\u010dil. Po chvilce se\ntedy dostal k p\u0159ep\u00e1\u017ece, vysolil na stolek p\u0159ed \u00fa\u0159ednici 3000 \u20ac a se slovy\n‘koruna’ \u010dekal, a\u017e dostane prom\u011bn\u011bn\u00e9 pen\u00edze.<\/p>\n\n\n\n

-Pane, po\u010dkejte, nejprve si\nmus\u00edte vz\u00edt l\u00edstek a vyst\u00e1t frontu! -\u0159ekla roz\u010d\u00edlen\u011b \u00fa\u0159ednice. Bruno se ale jen\nusm\u00e1l a \u010dekal, proto\u017ee nerozum\u011bl. \u00da\u0159ednice tedy k\u00fdvla na mu\u017ee v tmav\u00e9m obleku s\ntmav\u00fdmi br\u00fdlemi a ti Bruna beze slov dot\u00e1hli k p\u0159\u00edstroji na l\u00edstky. Tam mu\njeden vytiskli a rukama nohama mu vysv\u011btlili, \u017ee mus\u00ed po\u010dkat, a\u017e se jeho \u010d\u00edslo\nobjev\u00ed na digit\u00e1ln\u00ed tabuli. Ital se nevinn\u011b pousm\u00e1l, a z n\u00e1znak\u016f pochopil, co\nse po n\u011bm vlastn\u011b chce. Jakmile se na tabuli objevilo \u010d\u00edslo 452, Bruno vyst\u0159elil\nk p\u0159ep\u00e1\u017ece, jakoby mu n\u011bkdo pod nohama zap\u00e1lil podlahu. Vym\u011bnil si v\u0161echny\npen\u00edze a vyjeven\u011b hled\u011bl na \u010desk\u00e9 pap\u00edrovky. Musel uznat, \u017ee jsou hez\u010d\u00ed ne\u017e\neura.<\/p>\n\n\n\n

vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed prov\u00e1zen slovy,\nkter\u00fdm stejn\u011b nerozum\u011bl – “P\u0159ij\u010fte zas, r\u00e1da V\u00e1s uvid\u00edm.” Kdyby\nv\u011bd\u011bl, s jakou chamtivou up\u0159\u00edmnost\u00ed to bylo \u0159e\u010deno, tak by byl o pozn\u00e1n\u00ed bl\u00ed\u017e\n\u010desk\u00e9 povaze.<\/p>\n\n\n\n

Kapitola 4.<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Du\u0161e promlouv\u00e1<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Vy\u0161el tedy ze st\u00e1nku ven a\nrozhl\u00e9dl se napravo i nalevo, rozlo\u017eil mapu a zahled\u011bl se do n\u00ed. M\u011bsto bylo\ndocela \u010dlen\u011bn\u00e9. Jak se tak na n\u011bj ale d\u00edval, byl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee\ntoto nen\u00ed pr\u00e1v\u011b nejlep\u0161\u00ed m\u00edsto na bydlen\u00ed, jak\u00e9 si p\u0159edstavoval. Cht\u011bl bydlet\nsp\u00ed\u0161e v men\u0161\u00edm poklidn\u011bj\u0161\u00edm m\u011bste\u010dku, kter\u00e9 by mu alespo\u0148 trochu p\u0159ipom\u00ednalo\njeho It\u00e1lii. Hledat ji v \u010cesku byla sice iluze, ale Bruno se necht\u011bl jen tak\nlehko vzd\u00e1t. Slo\u017eil mapu do kapsy, vzal sv\u00e9 kufry a vydal se nazda\u0159b\u016fh do\ncentra m\u011bsta. Po chv\u00edli si v\u0161iml ji\u017e zd\u00e1lky modern\u00edho domu, kde do v\u0161ech stran\nz\u00e1\u0159ila b\u00edlo zelen\u00e1 cedule “Informace”. Jestli to bylo to, co si myslel,\npak je na spr\u00e1vn\u00e9 cest\u011b. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed se vydal ke sv\u00e9mu dal\u0161\u00edmu c\u00edli. Uvnit\u0159\nsed\u011bla za pultem star\u0161\u00ed, slu\u0161n\u011b vypadaj\u00edc\u00ed \u017eena. Usm\u00e1la se na n\u011bj a zeptala se\nho, co si p\u0159eje. Ital odlo\u017eil sv\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b, kter\u00e9 ho t\u00e1hlo k zemi, vyt\u00e1hl sv\u016fj\nminiaturn\u00ed slovn\u00ed\u010dek a za\u010dal v n\u011bm horliv\u011b listovat. Po chvilce ze sebe\nvysoukal: “Buon giorno, ja hledat”, \u0159ekl a v d\u016fsledku sv\u00e9ho\ntemperamentu bouchl zvesela dlan\u00ed do pultu.<\/p>\n\n\n\n

“Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee V\u00e1m\nnerozum\u00edm” \u0159ekla vyd\u011b\u0161en\u011b pan\u00ed Tich\u00e1, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no se skv\u011blo na b\u00edl\u00e9\njmenovce a pro v\u0161echny p\u0159\u00edpady p\u0159itiskla jemn\u011b pod pultem ukazov\u00e1\u010dek na\ntla\u010d\u00edtko popla\u0161n\u00e9ho za\u0159\u00edzen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

“Ja hledat kde bydlet…ja\nhledat kde sehnat d\u016fm..ehm byt. Kde bydlet…”<\/p>\n\n\n\n

“St\u00e1le nerozum\u00edm, Vy\nhled\u00e1te, kde byste mohl bydlet?” rozpa\u010dit\u00fd Brun\u016fv \u00fasm\u011bv hovo\u0159il za v\u0161e.\nA\u010dkoliv pan\u00ed Tich\u00e9 nerozum\u011bl, rozhodl se k\u00fdvnout a \u010dekat co bude.<\/p>\n\n\n\n

“Kupte si noviny,\ninzertn\u00ed, tam toho najdete spoustu, spousta byt\u016f…rozum\u00edte? Po\u010dkejte, nap\u00ed\u0161u\nV\u00e1m to na l\u00edste\u010dek” \u0159ekla a pot\u00e9 mu podala pap\u00edrek, kde bylo naps\u00e1no p\u00e1r\nwebov\u00fdch adres a n\u00e1zvy dvou novin. Bruno nasadil sv\u016fj nejslad\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, mrkl na\nn\u00ed a s d\u00edky a s\u00edp\u00e1n\u00edm, nebo\u0165 zavazadla byla \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed, se odporou\u010del.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e vy\u0161el z budovy, zastavil\nse a pod\u00edval se na l\u00edstek, kter\u00fd obdr\u017eel na informac\u00edch. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co\ns n\u00edm bude. Den u\u017e se pomalu ch\u00fdlil ke sv\u00e9mu konci a m\u011bsto pomalu\nvplouvalo do klidov\u00e9ho re\u017eimu. Bruno za\u0161\u00e1tral ve kapse a vyt\u00e1hl sv\u016fj slovn\u00ed\u010dek.\nChv\u00edli usilovn\u011b listoval a po chv\u00edli se rozhodl svou snahu z\u00faro\u010dit. <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010c\u00c1ST I. JIHOZ\u00c1PAD PROTI SEVEROV\u00ddCHODU Kapitola 1. P\u016fjdu tam, nev\u00edm kam Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s u\u017e se snad n\u011bkdy setkal s cizincem. Dnes u\u017e nen\u00ed raritou potkat [\u2026]<\/span><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[13],"tags":[],"class_list":["post-427","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribehy"],"jetpack_featured_media_url":"","jetpack_sharing_enabled":true,"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/427","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=427"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/427\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":428,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/427\/revisions\/428"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=427"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=427"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.marketasmalcova.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=427"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}