Literární tvorba
Tvůrčí psaní odjakživa patřilo k mým oblíbeným činnostem. Ať už se mi pod prsty připletly veršíky, pohádky nebo příběhy ze života s kapkou humoru, musely prostě na papír.
Mám velmi ráda krimipříběhy a detektivky a s potěšením se dívám i na jejich seriálové zpracování. V jedné kriminálce ze severu mě velmi oslovila myšlenka muže, který přišel do květinářství obhlédnout terén svého příštího zločinu. Chtěl koupit květinu a ptal se prodavače, jakou by mu doporučil. Doma mu jich prý už asi desítka uhynula. Prodavač neváhal a nabídl mu bílou orchidej. Muž poděkoval a řekl: „Zvláštní, jak rozdílně vnímáme různé formy života. Kdybych k vám přišel a řekl, že mi doma uhynulo sedm štěňat a chci zkusit chovat jiné, prodal byste mi další?“ Je těžké odpovědět si na otázku, jakou cenu dávám životu já sám a jaký žebříček hodnot bych si sám sestavil. Má třeba život rostlin, které jsou lidskému uchu vzdálené, stejnou cenu, jako zvíře, které člověk slyší? Existuje vůbec někdo, kdo by přistupoval ke všemu živému spravedlivě? Každý z nás má svou vlastní spravedlnost, podle které se řídí. Jen bychom neměli zapomínat na to, že když něco nebo někoho zrovna neslyšíme, neznamená to, že by ono stvoření neprožívalo právě nějaké trápení. Za úsměv či mlčení se dá totiž skrýt ledacos, zejména v případě, když trpící nechce nebo neumí své nejniternější obavy a nářky dávat druhým okatě najevo. Proto zkusím více poslouchat a doufat, že uslyším.